Kritiky

Smetanovo trio září v hlubokém souznění s českou hudbou

Smetanovo trio hodnocené jako nejpřednější český soubor komorní hudby otevřelo v sobotu cyklus komorní hudby Philharmonic Society v Irvine Barclay Theatre s jasným cílem: představit v programu české skladatele, ovšem s absencí Dvořáka, se zaměřením i na méně známé české autory.
Soubor byl založen v roce 1934, jeden ze zakládajících členů byl otec současného violoncellisty. Trio pravidelně nahrává (pro vydavatelství Supraphon) a vystupuje po celém světě. Jeho sobotní koncert měl krásnou kvalitu živého výkonu, přirozenost a nadhled zračící se v nepřehnaném výrazu a plné oddanosti hudbě.

Kritika v originálním znění ZDE

 

SMETANOVO TRIO – NEW YORK – American Record Guide

Chladný a deštivý říjnový večer nemohl utlumit náladu vycházející ze SubCulture, místa živého umění v NoHo (severně od Houston Street) v části na dolním Manhattanu, v blízkosti New York University. SubCulture představuje sérii koncertů klasické hudby k doplnění jeho mimořádně pestrého programu. Smetanovo trio právě slaví 80. výročí založení a pro své koncertní turné zvolilo český program, který nezahrnuje Dvořáka (kromě přídavku). Violoncellista Jan Páleníček a klavíristka Jitka Čechová (manželský pár) jsou členy tohoto ensemblu téměř 20 let, houslista Jiří Vodička se k nim připojil před dvěma lety. Vášeň pro vlasteneckou hudbu se rovnala hudební dovednosti bezchybného tria, které prezentovalo výjimečné komunikativní schopnosti.

(Kritika v originálním znění ZDE)

 

Smetanovo trio a Wenzel Grund – Hommage à Josef Páleníček

Koncert ke 100. výročí narození klavíristy, skladatele a pedagoga Josefa Páleníčka, který se konal 7.10.2014 za účasti Smetanova tria a klarinetisty Wenzela Grunda, vřadil syn umělcův, Jan Páleníček, na sám úvod Malostranských komorních slavností 2014. Koncert se ale nekonal v obvyklém sále tohoto festivalu – tedy v Hlavním sále Valdštejnského paláce na Malé Straně, ale v Sále Martinů, koncertním stánku Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění…

Časopis Harmonie
Celá kritika ke stažení ZDE

 

Smetanovo trio nahrálo několik vynikajících CD pro firmu Supraphon, včetně nahrávek Mendelssohna, Čajkovského, Brahmse a Smetany. Nyní se tento skvělý ansámbl zaměřil na klavírní tria Ravela a Šostakoviče. CD otevírá Šostakovičovo první trio, které bylo zkomponované v roce 1923, kdy skladatel byl ještě teenagerem. Věnováno Tatyaně Glivenko (do které byl autor vášnivě zamilovaný), je tento ´Poeme´, jak bylo v počátku trio nazýváno, jednovětou skladbou s romantickým duchem, který reflektuje skladatelské vzory, jakými jsou například Skrjabin nebo Glazunov. Kompozice se občas může zdát nesourodá, ale jakékoliv pochyby jsou smeteny intenzitou a přesvědčivou interpretací Smetanova tria, ze které září žhavá ryzost. Šostakovičovo trio č. 2 je velmi rozdílné a více známé dílo. Poprvé bylo předneseno v roce 1944 a je dedikováno památce přítele Ivana Sollertinského. Jedna z mnoha pozoruhodných vlastností této skladby je představení a citace židovských témat, což byl v éře Stalinova válečného Sovětského svazu zajisté smělý krok. Zde je opět interpretace Smetanova tria výjimečně zdařilá, vždy kontrolovaná a zachycuje syrové emoce této hudby s téměř grafickým znázorněním síly, přičemž nebyl opomenut temný až sarkastický humor skladby – strhující provedení, které zasluhuje zaujímat místo v popředí seznamu doporučených nahrávek. Živá nahrávka Marthy Argerich, Gideona Kremera a Mischy Maiského pro Deutsche Gramophone je mimořádným zážitkem, ale Smetanovo trio jim stojí nablízku svým uchopením hluboko prožité intenzity. Ravelovo trio představuje další často nahrávané dílo, nicméně nahrávka Tria di Trieste z roku 1959 zůstává verzí, ke které se nejčastěji vracím pro její ideální kombinaci vřelosti, barevnosti, zářících textur a skvělého časování. O více než půl století později je Smetanovo trio při srovnání velmi blízko této zázračné staré nahrávce a to díky zdánlivě nenucené pozornosti k detailům, vzrušujícímu smyslu pro směr a plynutí hudby, a lehkosti doteku, který zaručuje, že ´Pantoum ´nikdy není příliš těžkopádným. Toto bývá problémem mnoha interpretací jiných souborů – dalším problémem bývá neúplné technické ovládnutí této věty. Zbývající části skladby jsou stejně impozantní – finále opravdu jásající, plné Ravelových třpytivých barev, které září jasně a sytě. Smetanovci též vědí, kolik a kdy zvolnit či zrychlit tempo a intenzitu v první a třetí větě – postupně rostoucí síla ´Passacaille´ zní skvostně. Tato výjimečně skvělá nová verze Ravelova tria je nyní jednou z mých nejoblíbenějších interpretací mezi nahrávkami poslední doby. Disk s dobře vypadajícím bookletem a nádherně natočeným zvukem triumfálně potvrzuje prvotřídnost tohoto českého tria. Vřele doporučuji.

International Record Review – květen 2014, Nigel Simeone

 

Smetanovo trio, které mezi sebe povolalo v roce 2012 v důsledku nových mateřských povinností houslistky Jany Vonáškové-Novákové houslistu Jiřího Vodičku, prožívá nyní, řečeno slovy klavíristky Čechové, doslova brahmsovské opojení. Před nedávnem nahrálo komplet Brahmsových trií a na tomto CD se pouští do autorova koncertantního díla. Činí tak v návaznosti na své komplety dvořákovské, věnované rovněž klavírním triím i koncertům s orchestrem. Troufám si předeslat, že angažování ambiciózního regionálního orchestru pro tento projekt v podobě Filharmonie Hradec Králové v čele s prvotřídním dirigentem Ondřejem Kukalem bylo šťastným řešením, protože tělesa tohoto typu dovedou projevit při přípravě tak závažných úkolů mimořádný zápal. Brahmsův Dvojkoncert pro housle a violoncello, op. 102, poslední autorovo dílo symfonického rozsahu před námi rozezpívává hudbu, jejíž symfonický proud protkaný zvláštními pomlkami pinými napětí jakoby do sebe vstřebával výrazné a současně takřka komorně niterné party dvou sólových nástrojů, místo toho, aby tornu bylo naopak. Jde o velmi náročnou hudbu, obě sólové linky musí do orchestrální tkáně naprosto přesně zapadat a hlavně spolu modelovat celý vývoj této hudby. Okázalý efekt tu jde stranou (snad i proto není toto dílo tak často na repertoáru). Velmi působivě vychází interpretům hned začátek, kdy se po krátké orchestrální expozici violoncellista Jan Páleníček emotivně vnořuje do dlouhého sólového recitativu, plastického se znamenitě načasovanými dvojhmaty a také onou nádherně svítivou epizodou dřev, po níž se k cellu přidávají sólové housle, v dvojhlase s cellem vzorně vyrovnané, v unisonech báječně sladěné a hlavně v závěrečných vícehmatech přirozeně vpadávající do následujícího tutti. Zajímavé, že zde Kukal volí spíše prosvětlený zvuk než s nadsázkou obalující legato. Za zmínku stojí, jak se k druhému tématu, uvedenému violoncellem, housle Jiřího Vodičky přidávají v nápadně vysoké poloze křišťálově čistě a také jak zde houslista spolupracuje citlivě s orchestrem, což je zvlášť znát na spolupráci s dřevy (ideálně znělé postupy v terciích klarinetů a fagotů!). Introvertní komorní projev sólového dua přechází do rozkošných triolových figur a do dalšího tutti doslova vlétne na perutích trylků. V těchto intencích provedení pokračuje. Propletenec orchestrálních linek vnímáme neobyčejně sugestivně, stejně jako ono poco ritardando předjímající rytmicky pregnantně vypointovaný závěr. V úvodních dvou taktech Andante 2. věty jako by Kukal prostřednictvím vzestupných kvart dřev a horen otevíral bránu proteplenému zpěvu vycházejícímu z prostého rozloženého kvart-sexta kordu, při němž se sólisté a orchestr spojují a při němž Kukal nádherně vychutnává jeho obarvení fagotem a flétnou. Pociťujeme skutečné opojení tímto synchronizovaným zpěvem, k němuž se přidávají rozkošně kontrapunktující linky. V druhém díle této třídílné kreace se hudba ještě zniterňuje. Synchronní terciové postupy klarinetů a fagotů znějí jako chorál, je lahůdkou poslouchat sólové duo a nad ním flétnu. Jak Jiří Vodička (citlivá souhra s klarinetem), tak Jan Páleníček rozkrývají své party emotivně, navíc houslista svými sestupujícími dvojhmaty, k nimž se přidává cello, pozoruhodně logicky otevírá návrat k prvnímu dílu věty. Finální větu hrají oba interpreti v rozvážném tempu, aby mohly vyniknout všechny pointy Brahmsových imitačních postupů. Za zvláštní zmínku stojí, jak se Kukalovi daří podržet na uzdě určitou rozkouskovanost hudebního plynutí (v jednom místě hrají sólisté pouhé čtyři akordy!) a vůbec ono neustálé střídání bloků. Synchronně odvíjené vícehmaty sól jsou zvládnuty precizně. Brahmsův Klavírní koncert d moll připravuje hráčům choulostivé momenty hned v samotném úvodu, kde je razantní hlavní téma v tutti při svém doznívání provázeno trylky dřev. Toto místo totiž vychází orchestrům často dosti nevyváženě, až syrově. Kukalově královéhradecké filharmonii však vyznělo znamenitě a stejný dojem máme i ze záměrně zesíleného bicího efektu, který údernost hlavního tématu ještě umocňuje. Klavíristka Jitka Čechová jako by po delší orchestrální introdukci a na ni navazující v orchestru nádherně rozezpívané volné téma vstupovala do své sólistické role spíš něžně než razantně Gako by se před námi do této hudby úplně vnořovala). V jejím rozvíjení hlavního tématu vidíme jinou tvář Brahmse, introvertnější a měkčí. Sextové melodické kaskády jí zpívají, ale přitom dobře pociťujeme, že teď přijde úderná klavírní citace hlavního tématu a po něm opět zvláčnění a ubývání zvuku, připravující akordické vedlejší téma. To Jitka Čechová zbavuje patosu, zůstává v rovině niterně dramatizujícího klavírně-symfonického výrazu a také do celé prováděcí části vkládá náboj vzrušeného příběhu. Je to básnivý Brahms, v imitačních partiích s orchestrem dokonale srostlý. Naříkavě zpěvné téma 2. věty (Adagio) se pod Kukalovou taktovkou line jako vznešená, stále jímavěji zpívající spirála, která jako by stoupala po úvodním smyčcovém tématu s fagoty, prostoupeném sólovou hornou, až k andělsky působící citaci vysoké flétny s klarinety. Harmonicky sytý klavírní part do této plástve Jitce Čechové zapadá v ideální zvukovosti narativního dolce espressiva, zatímco v následujících sólových partiích, s jejich měkce vystiženou romantickou polyfonií (a také přesnou rytmikou — triolové osminy proti běžným osminám v levé ruce), dobře vnímáme předvěst nastupujícího pre-gnantního bloku. V dalším rozvíjení, určovaném zejména klavírním partem, střídajícím delší sólové partie a figurace, ostře vnímáme, jak v širokých obloucích klavíristka Brahmsovu hudbu cítí, jak dovede vychutnat jímavost sekvenčních postupů i všechny ony quasikadenční partie, v nichž odolává jakýmkoliv svodům k okázalému efektu a setrvává v nádherně básnivé rovině (sextakordový sestup k dominantě, připravující po přesně odhadnuté generální pauze subtilní dohru orchestru. Ve finálním rondu interpreti vystihují, že nejde jen o bravurní tečku, nýbrž pokračování započatého až k definitivnímu vy¬ústění. Tak vyznívá sólovému klavíru také ústřední rytmické téma, do jehož pohybu další myšlenky naprosto přirozeně vrůstají, pociťujeme také, jak tvrdošíjnou a zároveň vtipnou úlohu tu sehrává v podání Jitky Čechové ona posedlá hra oktáv, oscilující mezi sousedními chromatickými tóny, která připravuje modulaci do v plném zvuku citovaného tématu v F dur (v kolika dalších polohách se toto téma ještě ozve!). Dobře vnímáme, i jak výrazně vyznívají všechny instrumentační finty (například místo, kde nad zhuštěnými sestupnými harmonickými figuracemi klavíru zní pouze dlouhá prodleva horen nebo jak se z toho všeho vyloupne rozkošné fugato, po němž se celý řetězec hudby v transformované podobě opakuje). V obou případech jde o interpretaci, kde jak sólisté, tak orchestrální aparát velké hudbě skutečně slouží a demonstrují, jak ji před posluchačem dovedou prožívat. Buklet (dokonce pětijazyčný) je po výtvarné i textové stránce reprezentativní. Podrobný text o jednotlivých členech Smetanova tria jev souladu s koncertantním cha¬rakterem nahrávky.

Hudební Rozhledy (Miloš Pokora), květen 2014

 

Smetanovo trio v Českém spolku pro komorní hudbu

Smetanovo trio hraje od roku 2012 v pozměněném složení: s klavíristkou Jitkou Čechovou a violoncellistou Janem Páleníčkem vystupuje nově Jiří Vodička, který vystřídal u houslového pultu Janu Vonáškovou. Přestože od roku 2012 absolvoval soubor už desítky tuzemských i zahraničních koncertů, v Rudolfinu hrál 9. prosince 2013 v této sestavě poprvé. Abonentům Českého spolku pro komorní hudbu nabídl program nejen velice kvalitní a atraktivní, ale také velmi náročný. Své vystoupení zahájil Sukovým raným Klavírním triem c moll, op. 2. Už v první větě upoutali interpreti neobyčejnou barvitostí a emotivností své hry (což jsou ostatně téměř „erbovní“ vlastnosti Smetanova tria). Druhou větu hráli s rozkošnickým nadhledem, přímo z ní dýchala pohoda letního nedělního odpoledne. Na lehkosti a vzdušnosti závěrečné věty se bezesporu výrazně podílelo sympaticky živé tempo, jež hráči nasadili hned od prvních taktů. Rozsáhlé Klavírní trio a moll Maurice Ravela, které následovalo po Sukovi, je dílem nesmírně sofistikovaným a klade na interprety enormní nároky. To, co dokázalo z této skladby vykouzlit Smetanovo trio, předčilo veškeré mé očekávání. Její provedení bylo opravdu jedinečné: Ravelova hudba přímo fascinovala svou barevností, přecházející od intenzívně zářivých světel až po nejjemnější pastelové polostíny (když Jiří Vodička nastoupil v první větě s křišťálově průzračným vedlejším tématem, znělo to málem jako poselství z jiného světa), vydechovala exotické vůně, namíchané s pravou francouzskou rafinovaností, a okouzlovala půvabně vykrouženými „secesními“ melodickými liniemi.
Všichni tři umělci hráli s nepřeslechnutelným a nepřehlédnutelným entusiasmem až do skvěle vygradovaného závěru finální věty. Po doznění skladby jsem litoval jediného – že z koncertu nebyla pořízena živá nahrávka. Dvořákovo Klavírní trio f moll, op. 65, které vyplnilo celou druhou půli večera, je interpretům zjevně velmi blízké. Dílo má téměř symfonické dimenze – a umělci jej také se strhujícím symfonickým vzletem přednesli. Smetanovo trio je dnes bezesporu souborem světové úrovně. Jeho vystupování má punc nejvyšší profesionality, technicky i výrazově jsou všichni tři hráči vybaveni na sólistické úrovni, jejich souhra je naprosto dokonalá, a hlavně – z každého tónu přímo čiší maximální osobní zaujetí. Není divu, že si posluchači vyžádali po skončení koncertu dva přídavky: nejprve vyslechli finální větu ze Smetanova Klavírního tria g moll a poté hudbu přímo nejsoudobější: Preludium a Waltz zusammen z Multikulturní suity č. 1 mladého skladatele Romana Haase.
Zdroj: [http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-kritiky/Smetanovo-trio-v-Ceskem-spolku-pro-komorni-hudbu~31~prosinec~2013/]

 

Smetanovo trio v Anežském klášteře

Kdo se 21. května nedostal na koncert BBC dirigovaný v pražském Rudolfinu Jiřím Bělohlávkem, současným šéfdirigentem tohoto orchestru a budoucím šéfdirigentem České filharmonie, měl ještě druhou možnost. Paralelně se v Anežském klášteře konal koncert neméně zajímavý, avšak komornějšího charakteru. Smetanovo trio, jeden z našich nejprestižnějších komorních souborů se světovým renomé, se zde předvedlo v „brahmsovském“ programu. Dodejme, že se špetkou velmi zajímavého koření uprostřed a skutečným bonbónkém v podobě přídavku na závěr. Ale konkrétně:
Smetanovo trio, složené z osobností, které vystupují často i sólisticky, se profiluje především v romantickém repertoáru, který mu velmi vyhovuje a sluší. Tak se stalo i ve dvou stěžejních opusech tohoto koncertu, v Klavírním triu C dur, op. 87 Johannese Brahmse, které zaznělo na úvod, a v závěrečném triu č. 1 H dur, op. 8 stejného skladatele, které program ukončilo. Tria vznikla na závěru (op. 87) a naopak v počátku (op. 8) Brahmsovy skladatelské dráhy, již proto šlo o zajímavé srovnání.
Jitka Čechová rozeznívala klavír s lehkostí a technickou bravurou a kouzlila s emocemi. Podobně i housle Jany Vonáškové-Novákové se jako vždy pojily a proplétaly s ostatními nástroji svým líbezným a barevně krásným tónem. Violoncello Jana Páleníčka pak dobarvovalo Brahmsovu hudbu do plnokrevného souzvuku.
Nečekaným okořeněním programu byla skladba amerického jazzového skladatele a pianisty, Chicka Corey. Opus Addendum, který patří do jeho „vážnohudební tvorby“ , ale jazz v sobě nezapře, uprostřed programu skvěle odlehčil brahmsovské téma.
Navíc dal Jitce Čechové za podpory obou členů tria příležitost nejen předvést i jinou polohu interpretačního mistrovství, ale i symbolicky se „převtělit“. Na pódium totiž vstoupila speciálně pro tento kus v kalhotách a s velmi slušivým pánským kloboukem, podobně jako to dělával Chick Corea. Malý dobrý dramaturgický nápad, který pražskojarní festivalovou atmosféru dovedl ve vší eleganci zase o kousek výš.
A zmiňovaný bonbónek – přídavek po bouřlivém aplausu? Byla jím závěrečná věta tria Bohuslava Martinů, které má Smetanovo trio v repertoáru již několik let. Od té doby prošla v souboru jeho interpretace zjevně velkým vývojem, takže kdo mohl srovnat již tak výtečnou dřívější s tou současnou, nevycházel z údivu, jak lze ještě dále na této nádherné hudbě pracovat a kam až ji na pódiu dovést.
Zdroj: [http://www.cesky-dialog.net/clanek/5217-prazske-jaro-komorne]

 

Recenze CD: Smetanovo trio – Mendelssohn/Schubert, Klavírní trio č. 1 d moll, Klavírní trio č.2 Es dur

To byl od Smetanova tria velmi odvážný čin načasovat vydání Mendelssohnova úchvatného Tria d moll vzápětí poté, co vyšla verze v interpretaci Emanuela Axe, Itzaka Perlmana a Yo-Yo My. Ovšem zatímco později jmenovaná nahrávka je hvězdně virtuózní, interpretace Smetanova tria je více promyšlená, více pod kontrolou a ansámbl je vcelku kompaktnější.
Nicméně obě alba jsou velice přínosná, i když z úplně rozličných důvodů. Jednu nahrávku dotváří Schumann, zatímco Smetanovo trio si zvolilo Schubertovo Trio č. 2 Es dur. A opět i tomto případě, ansámbl nade vše, hudebníci slouží hudbě a ne hudba hudebníkům.

The Observer (guardian.co.uk), 20. 6. 2010, Stephen Pritchard

 

Smetanovo trio – Mendelssohn: Klavírní trio d moll, op. 49, Schubert: Klavírní trio Es dur op. 100 (D 929)

Smetanovo trio: Jitka Čechová – klavír, Jana Vonášková-Nováková – housle, Jan Páleníček – violoncello. Produkce: Matouš Vlčinský. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 5, 11/2009, Studio Bohemia Music, Praha. Vydáno: 2010. TT: 73:56. DDD. 1 CD Supraphon SU 4008-2.

O tom, že romantická hudba je Smetanovu triu mimořádně blízká, se posluchači mohli přesvědčit již nesčetněkrát a výjimkou není ani tato nahrávka. Dvě z nejhranějších romantických trií tu máme možnost slyšet v provedení, které jen sotvakoho nechá chladným. První větu Mendelssohnova Tria d moll op. 49 pojali interpreti doslova jako drama, v němž nám nedovolí vydechnout až do závěrečných taktů. Půvabný rozhovor klavíru a smyčců v II. větě okouzlí upřímností výrazu i přirozeně plynoucí agogikou. Scherzo proletí v obdivuhodném tempu, zajiskří řadou vtipných momentů, ale zároveň v něm nemůžeme nepostřehnout skrytý dramatický podtext. Finální větu nadepsal Mendelssohn Allegro assai appassionato, ale do sólového klavírního partu hned v prvním taktu připsal poněkud protichůdný pokyn un poco tranquillo. Interpreti zpočátku respektují spíše ono „un poco tranquillo“, ale v průběhu věty se natolik nechají strhnout proudem Mendelssohnovy hudby, že nakonec vítězí „appassionato“ a celá věta vyzní neméně vášnivě a dramaticky než věta úvodní. V následujícím Klavírním triu Es dur op. 100 (D. 929) Franze Schuberta jako by se před posluchači otevřel úplně jiný svět. Je v něm méně vášní, méně dramat, zato nepoměrně víc životního optimismu. Už výrazné hlavní téma 1. věty zazní s vervou až nakažlivou a celá věta plyne se švihem, jaký se slyší jen málokdy. O to více pak překvapí působivé zjemnění barev v sonátovém provedení. Hlavní téma volné věty je sice náznakově stylizováno jako smuteční pochod, ale interpretům zjevně nešlo o to, aby posluchače rozesmutnili. Věta je plná vroucí zpěvné lyriky, takže smuteční pochod vnímáme spíše jen jako nenápadnou melancholickou kulisu. V posledních dvou větách jsou hlavními náladotvornými prvky hravost a pohoda. Smetanovo trio podává obě věty s neodolatelným šarmem a se zjevným potěšením, a přestože se v poslední větě znovu připomene smuteční pochod, je celkové vyznění Schubertova tria natolik optimistické, že si ho určitě s chutí hned pustíme znovu.

Věroslav Němec

 

Manželé a houslistka

Při příležitosti 10. výročí obnovení Smetanova tria létaly zátky od šampaňského. S hudebníky si připil ředitel pražského symfonického orchestru Ilja Šmíd.

NOVÉ MĚSTO Smetanovo trio letos slaví deset let své novodobé existence. Při příležitosti desátého výročí obnovení se v Českém centru v Rytířské ulici včera sešli aktéři slavného hudebního tria – klavíristka Jitka Čechová, její manžel violoncellista Jan Páleníček i houslistka Jana Vonášková-Nováková. Nechyběl ani ředitel Symfonického orchestru hlavního města Prahy Ilja Šmíd, který spolu s hudebním dramaturgem Pražského jara Antonínem Matznerem pokřtil nová CD z hudební dílny Smetanova tria. „To, že lidé ještě poslouchají vážnou hudbu, je signál, že existuje na světě něco, co se dá nazvat krásou. Že neexistují jen teroristé, politici, rozvášnění sportovní fanoušci, ale také lidé, kteří mají rádi pohodu, klid a štěstí,“ řekl Ilja Šmíd, který pokřtil CD Jitky Čechové se sonátami Brahmse a Liszta. Byl to právě Antonín Matzner, který se zasloužil o to, že se trio vůbec dalo dohromady. „S manželkou jsme před deseti lety hledali někoho, kdo by s námi hrál. Antonín Matzner nás tenkrát upozornil na mladou houslistku Janu Novákovou. Vůbec jsme ji neznali. Když o ní pak ještě mluvil organizátor koncertů v Londýně jako o talentu, rovnou jsem jí zavolal, jestli s námi nechce hrát. Bez toho, že bych ji vůbec někdy slyšel. Dnes už bych to asi neudělal,“ směje se Jan Páleníček, který tradici hudebního tria převzal po svém otci Josefovi. „Vedle sehrané manželské dvojice se mi hraje skvěle, baví mě to víc a víc. Otevírají se nám nové možnosti. Byli jsme v Brazíli, Japonsku, teď nás čeká Amerika,“ popsala Jana Vonášková-Nováková spolupráci.

Mladá fronta DNES – Praha, 05. 05. 2010, Zuzana Drtilová

 

Smetanovo trio pokřtilo CD

V úterý 4. května 2010 v Českém centru Praha představili médiím členové Smetanova tria (Jan Páleníček – violoncello, Jitka Čechová – klavír, Jana Vonášková-Nováková – housle) své novinkové album Felix Mendelssohn-Bartholdy, Franz Schubert – Klavírní tria (SU 4008-2). Zároveň Jitka Čechová pokřtila své sólové album Live at the Rudolfinum (SU 4021-2), které je záznamem jejího vystoupení na MHF Pražské jaro.Novým nahrávkám přišel popřát na úspěšnou cestu za posluchači ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Ilja Šmíd a dramaturg MHF Pražské jaro Antonín Matzner.

Supraphon, 5. 5. 2010

 

Smetanovo trio vydává nové album s trii Felixe Mendelssohna-Barthorldyho a Franze Schuberta.
Album Smetanova tria s nahrávkami klavírního tria Felixe Mendelssohna-Barthorldyho a klavírního tria Franze Schuberta a současně album se záznamem živého koncertu klavíristky a členky Smetanova tria Jitky Čechové bylo v úterý slavnostně pokřtěno v Českém centru v Praze.
Na nejnovější nahrávce Smetanova tria najdou posluchači první klavírní trio d moll od romantického skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, které patří k nejhranějším skladbám. Druhou část nahrávky tvoří třetí klavírní trio Es dur od Franze Schuberta, které také bývá na programu mnoha koncertů.
Nahrávkami těchto koncertů se Smetanovo trio po interpretaci klavírního tria Petra Iljiče Čajkovského poprvé vydalo na cestu nahrávek světových autorů. Do té doby se zaměřovalo zejména na české hudební skladatele.
Současně s křtem nového alba Smetanova tria proběhl i křest alba Jitky Čechové s názvem Live at the Rudolfinum, na kterém je zachycen koncert této klavíristky. Na programu je poslední sonáta Johannese Brahmse Sonáta č. 3 f moll a jediná sonáta Ference Liszta Sonáta h moll a Mefistův valčík č. 1.
Kmotry na křtu byli ředitel Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK Ilja Šmíd a dramaturg festivalu Pražské jaro Antonín Matzner.
Klavíristka Jitka Čechová patří společně se svým manželem violoncellistou Janem Páleníčkem k zakládajícím členům znovuobnoveného Smetanova tria. To se Páleníček rozhodl obnovit před 10 lety. Trio doplňuje houslistka Jana Vonášková-Nováková. Obě desky vydává společnost Supraphon.

Regiony24.cz, 4. 5. 2010

 

Recenze CD: Mendelssohn: Piano Trio No. 1 in D minor; Schubert: Piano Trio No. 2 in E flat major (Supraphon 2010)

Smetanovo trio sáhlo po romanticích
V nové supraphonské nahrávce se Smetanovo trio se ctí zhostilo vyhledávaných skladeb: trií Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Franze Schuberta.
Za „mistrovské trio současnosti“ označil prý kdysi Robert Schumann Mendelssohnovo Trio d moll (poprvé bylo uvedeno v Lipsku s autorem u piana roku 1840). Soudil dokonce, že je to dílo „takové, jakými byla svého času Beethovenova tria…“ A na adresu Schubertova Tria Es dur (poprvé bylo provedeno v prosinci 1827 ve Vídni) pak prohlásil, že je to „velmi krásná skladba, jež ještě po létech potěší vnuky a pravnuky“.
Jeho předpověď nyní mohou znovu posoudit posluchači čerstvě vydaného CD Smetanova tria, jež tyto skladby nahrálo. Ocení oběma skladateli zkomponovanou a současnými hudebníky s invencí i kázní realizovanou vyváženost všech rovnocenných nástrojů: piana (Jitka Čechová), houslí (Jana Vonášková-Nováková) a violoncella (Jan Páleníček).
Mendelssohnovo Trio d moll a Schubertovo Trio Es dur patří k velmi frekventovaným skladbám. Je však známo, že Franz Schubert měl se svým triem, v němž využil nápěvy švédských lidových písní, úspěch okamžitě – jako jediné jeho dílo se dočkalo už za skladatelova života vydání v cizině.
Podle Jitky Čechové, klavíristky Smetanova tria, patří obě kompozice raného romantismu mezi vrcholy světové literatury svého žánru a navíc se k sobě výborně hodí: „Tria Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Franze Schuberta propojují nádherně zpěvné kantilény témat prozrazující, že oba mistři měli úzký vztah k písňové tvorbě. Dalším propojujícím prvkem je brilantní jemná technika, která by měla působit nenásilným dojmem jednoduchosti.“
V komentáři k vydání pianistka naznačuje i odlišnosti v přístupu obou skladatelů: „Schumann nazval Mendelssohna Mozartem 19. století, hudebníkem, který prohlédl rozpory doby a smířil je‘. Mendelssohnovo Trio d moll je prozářeno sluncem, pohodou a pozitivní energií, dodnes působí na publikum slastně povzbudivým dojmem a interpretům dovoluje uvolněný rozlet podání. Schubertovo Trio Es dur oproti tomu působí daleko závažněji, je to vytesaný monument velkého rozsahu i obsahu, jehož interpretace vyžaduje obrovskou kázeň a trpělivost ze strany hudebníků…“
Lze potvrdit, že obého se v interpretaci Smetanova tria skladbám dostalo. Smetanovo trio se této tvorbě věnuje kontinuálně a novým titulem jen tento svůj koncepční zájem potvrzuje.

Lidové noviny, 8. dubna 2010, Marta Švagrová

 

Smetanovo trio slaví desetiletí novodobé existence

Smetanovo trio, které v letošním roce slaví 10 let novodobé existence, představuje v domácím i v světovém měřítku naprostou interpretační špičku. Je pravidelným hostem významných pódií doma a v zahraničí, pravidelně spolupracuje s předními domácími a zahraničními orchestry. Smetanovo trio bylo založeno pianistou Josefem Páleníčkem, houslistou Alexandrem Plockem a violoncellistou Františkem Smetanou v roce 1934. Obsazení Smetanova tria prošlo během historie řadou změn, novodobě v něm spolu s pianistkou Jitkou Čechovou a violoncellistou Janem Páleníčkem hraje houslistka Jana Vonášková-Nováková (od roku 2003). Současní členové ve své interpretaci navazují na ideál, který vytvořili jeho předchůdci, ale i další významné sólistické osobnosti interpretačního umění 20. století, kteří se setkávali na poli komorní hudby (Oistrach, Rostropovič, Richter, Stern, Rose, Istomin). I dnešní členové Smetanova tria – všichni tři významní čeští sólisté – dokazují, že základním předpokladem úspěchu každého kvalitního tria je dokonalá sólistická vybavenost hráčů. Na žádost pořadatelů čas od času kombinují svá triová vystoupení se sólovými skladbami, tak jak to odpovídá původní slavné tradici této komorní formace.
Cesta Smetanova tria je v poslední době lemována mimořádnými úspěchy doma i za hranicemi. Získalo řadu významných cen – mj. cenu DIAPASOND´OR za nahrávku DVOŘÁK PIANO TRIOS(2006), cenu The BBC Music Magazine Awards 2007 v kategorii komorních nahrávek, několikerá ocenění (Choice of the month) jejich nahrávek v britském časopisu BBC Music Magazine; odborná kritika oceňuje „výjimečné sólistické kvality a brilantní techniku, dynamičnost hry, perfektnost souhry…„ atd., mluví dokonce o „krevní spřízněnosti tří umělců…“ Smetanovo trio se v poslední době několikrát vypravilo na zahraniční pódia – v listopadu minulého roku absolvovalo turné do Brazílie, kde v Riu de Janeiro, hlavním městě Brasilia, a v Macae s bouřlivým úspěchem a standing ovations zahráli program s díly H. Villa-Lobose, F. Schuberta a B. Smetany. V nedávné době bylo hostem koncertní řady ve francouzském Chalonu, v německém Furthu a Würzburgu, čeká je další zájezd do Německa, Francie a Lucemburska na jaře tohoto roku. V březnu vydává firma Supraphon nové CD Smetanova tria – již páté v pořadí – se skladbami Felixe Mendelssohna-Bartholdyho op.49 a Franze Schuberta op.100.

Co, kdy v Praze.cz, duben 2010

 

… Smetanovo trio, nebo-li Jitka Čechová – klavír, Jana Vonášková-Nováková – housle a Jan Páleníček – violoncello, natočilo Mendelssohnovo d moll a Schubertovo Es dur, které patří k jejich nejhranějším skladbám. O úspěchu Schubertova tria, v němž autor využil nápěvy švédských lidových písní, svědčí fakt, že bylo jediným skladatelovým dílem vydaným za jeho života v cizině…

Novinky.cz, Stanislav Dvořák, 31. března 2010

 

„…soubor sáhl k jemným výrazovým odstínům a promlouval stejnou řečí. Šest vět ve formě ukrajinské dumky živě střídalo tiché, introvertní pasáže s tanečními výboji. Bylo zde slyšet křehké pianissimo, slovanskou tesknotu a strhující muzikantskou radost. Mistrně byly provedeny změny temp. Smetanovo trio vyhrálo cenu BBC za nahrávku dumek právem…”

Achim Strecker, Schwäbisches Tagblatt, 03/2010 (koncert 25. 2. 2010, Tübingen)

 

Smetanovo trio (Jitka Čechová – klavír, Jana Vonášková-Nováková – housle, Jan Páleníček – violoncello) se v poslední době několikrát vypravilo na zahraniční pódia – bylo hostem festivalu Evropské hudební léto 2009 ve slovinské Ljubljaně, kde spolu s díly Dvořáka a Smetany zaznělo trio slovinského autora D. Bavdeka, v chorvatském Splitu a italském Bergamu se představilo českým programem z děl Martinů, Dvořáka a Smetany, ve francouzském Chalonu kromě české hudby zaznělo Mozartovo Trio C dur a v německém Furthu prezentovali českou hudbu v kombinaci s Haydnem a Schubertem. V listopadu odletělo Smetanovo trio do Brazílie, kde v Riu de Janeiro, hlavním městě Brasilia a v Macae s bouřlivým úspěchem a standing ovations zahráli program s díly H. Villa-Lobose, F. Schuberta a B. Smetany. Krátce po návratu Smetanovo trio dokončilo svou v pořadí 5. nahrávku pro firmu Supraphon tentokrát s trii F. Mendelssohna-Bartholdyho op. 49 a F. Schuberta op. 100.

Hudební rozhledy, Praha

 

Koncert Smetanova tria v Národním muzeu ve Stockholmu

Ten, kdo vyrůstal v prostředí komorní hudby, má k tomuto žánru daleko blíže ve srovnání s tím, kdo se jím začne zabývat až později v životě. Hudebníci prvního druhu mívají niternější přístup, méně jdou po efektu a jsou citlivější spíše k podnětům přicházejícím od spoluhráčů než od publika. A posluchač se zase lépe ponoří do jejich interpretace, protože ona navozuje i pocit absolutní jistoty. Nestává se to často, ale při závěrečném večeru letního cyklu v Národním muzeu při koncertě Smetanova tria se to stalo. Umělecký vedoucí projektu Staffan Mårtenson mohl pouze zcela prostě se svým klarinetem do Brahmsova tria op. 114 vstoupit a dotvořit celek s klavírem Jitky Čechové a violoncellem jejího manžela. Český cellista Jan Páleníček vlastně sál komorní hudbu přímo s mateřským mlékem. Klavírní trio dostal do vínku jako od sudiček, neboť jeho otec, jeden z předních klavíristů své země, tento ansámbl založil již v roce 1934. Syn teď již dvanáct let udržuje rodinnou tradici spolu se svou ženou Jitkou Čechovou a houslistkou Janou Vonáškovou-Novákovou. Soubor propojuje poctivý a pokorný přístup k notovému zápisu.
Kouzlo Haydnova známého Tria G dur s variacemi a uherským rondem předvedli a interpretovali tak, jak to je nejlepší – zcela prostě bez zbytečného předstírání.
A právě takové zacházení s hudebními nápady je mistrovskou pečetí i u Dvořákova druhého tria op 26, i s jeho dramatickým vystupňovaným furiantem na místě scherza a finálem cikánsky zabarveném, s Brahmsem coby vzorem.
Před Elegií Josefa Suka, napsané na paměť básníka Julia Zeyera, interpretoval Staffan Mårtenson mírně humorný klarinetový monolog od Carin Bartosch-Edströms „Už je ráno!“ – v němž hudba představuje výraz unaveného rodiče malého dítěte a zoufalého pokusu o prodloužení spánku v brzkých ranních hodinách.
Brahmsovou poslední životní láskou se stala hra soloklarinetisty legendární Dvorní kapely v Menningen, Richadra Mühlfelda. Unikátní tón jeho nástroje ještě probudil uhasínající tvůrčí zápal skladatele. I skladatelovo smíření se skutečností, že to nejlepší v jeho životě již leží za ním, se klene nad celým jeho dílem pro klarinet. Ani taneční rytmus v triu třetí věty neukazuje zvláštní životní jiskru. Je to dojemný dokument.
Koberec pod klavírem opravdu výrazně utlumil dřívější nežádoucí akustické odrazy. Ještě kdyby tak příští rok osvětlení pultů hudebníků neoslňovalo i oči publika, bylo by vše perfektní.

Svenska Dagbladet , 10. 7. 2009, Carl-Gunnar Åhlén

Recenze CD: P. I. Čajkovskij – Klavírní trio a moll; A. Dvořák – Klavírní trio č. 2 (SU 3949)

… Smetanovo trio vešlo ve známost ve třicátých letech 20. století. Současné obsazení je Jana Vonášková-Nováková, housle; Jan Páleníček, violoncello (syn klavíristy a zakladatele hudebního tělesa Josefa); a Jitka Čechová, klavír. … Dvořák v podání Smetanova tria se téměř blíží dokonalosti, a to nejen co se týče technického provedení a vyváženosti hudebního tělesa, ale rovněž vyjádřením příslovečného „českého ducha“, který je pro tvorbu tohoto skladatele tak typický. Všude nalezneme prvky českých lidových písní a tanců. … Lepší interpretaci Dvořáka však neuslyšíte jinde, než v podání Smetanova tria právě na tomto CD.

Fanfare, květen/červen 2009, Jerry Dubins

 

Smetanovo trio zazářilo

Koncert Smetanova tria (16. 5. 2009) se stal prvořadou událostí letošních Foerstrových dnů v Libáni. … Smetanovo trio hrálo fenomenálně…. Každé skladbě dalo Smetanovo trio svou osobitost, výrazovou tvárnost a zvukovou plasticitu, lehkost a intimitu. … Obdivuhodná zřetelnost a velkorysé pojetí, barevně pročištěný klavír, všichni tři umělci drželi své party v decentní, komorně kultivované úrovni.

Jičínský deník, květen 2009, Zdeněk Vokurka

 

Recenze CD: P. I. Čajkovskij – Klavírní trio a moll; A. Dvořák – Klavírní trio č. 2

Jen málokterý český komorní soubor hraje s tak obrovským osobním nasazením jako Smetanovo trio. … Interpreti tu skvěle pracují s náladovými kontrasty a obdivuhodně kouzlí se zvukem. Každá variace je v jejich podání překrásným, velmi barvitým obrázkem. … Smetanovo trio tu představilo posluchačům mimořádně intenzivní hudební zážitek. Hraje Čajkovského opravdu jedinečně a jeho členové vkládají do jeho provedení tolik energie a emocí, že nás doslova „vtáhnou“ do své hry.
Osobité grafické zpracování bookletu a výborný průvodní text posouvají tuto skvělou nahrávku Smetanova tria mezi nejvýznamnější supraphonské projekty poslední doby.

Harmonie 1/2009, Věroslav Němec

 

Recenze CD: P. I. Čajkovskij – Klavírní trio a mol, op. 50; A. Dvořák – Klavírní trio č. 2 g mol

Muzikálnost umělců z České republiky je již známa. Země má bohatou hudební historii a pyšní se silnou tradicí. Zde jsou tři umělci, kteří jsou toho dokladem. … V jejich případě není pochyb o pravém muzikantství. … Dostáváme spoustu možností obdivovat nádhernou souhru houslí a violoncella v úvodní „Pezzo elegiaco“ … Čechová je jednoznačně velkým talentem, což přesvědčivě dokazují její nahrávky Smetanovy hudby u Supraphonu . … Úroveň strukturálního porozumění všech hráčů je pozoruhodná. … Věta v provedení těchto hráčů je nádherným, mnohostranným šperkem. … Toto trio je evidentně výborně sehraným souborem …. hladce přechází z jednoho nástroje na druhý. … Bylo by obtížné představit si jemnější,
svěžejší provedení …

MusicWeb International, 2008, Colin Clarke

 

Recenze CD: P. I. Čajkovskij – Klavírní trio a mol, op. 50; A. Dvořák – Klavírní trio č. 2 g mol

… podání Smetanova tria (Čajkovskij) je strhující, vášnivé … Smetanovo trio uchopilo Dvořáka pevně, odhodlaně a citlivě a mistrně rozvíjí přívaly emocí…

Diverdi 12/2008, José Velasco

 

Recenze CD: Dvořák – Klavírní trio č. 2 g moll, B 56, Čajkovskij – Klavírní trio a moll, op. 50

Smetanovo trio přistupuje k interpretaci s vášní a intelektuálním angažmá. … smyčcová sóla mají v sobě hloubku a pozoruhodnou krásu tónu, klavír Jitky Čechové obsahuje virtuozitu i delikátnost, což skvěle vyniklo v barevných variacích finále. … Podobně strhující je jejich Dvořák, elegické Klavírní trio g moll. … Excelentně nahráno, toto provedení je aktuálním top výběrem.

BBC Music Magazine, 12/2008, CD měsíce, Jan Smaczny

 

Trio kontra orchestr

Trochu fotbalový mač připomínalo provedení Concertina pro klavírní trio a smyčcový orchestr H. 232 Bohuslava Martinů na koncertu Pražských symfoniků (Obecní dům, 2. 10. 2008). … Vcelku jsem Concertino slyšel živě poprvé a poslechovou lahůdkou bylo díky famóznímu výkonu Smetanova tria. Klavíristka Jitka Čechová, … houslistka Jana Vonášková-Nováková a violoncellista Jan Páleníček byli perfektně připraveni, jednotně snad i dýchali a prezentovali hudbu s pokorou, zaujetím a špičkovou tónovou kulturou. …

Harmonie 11/2008, Luboš Stehlík

 

Recenze CD: P. I. Čajkovskij – Klavírní trio a moll, op. 50; A. Dvořák – Klavírní trio, č. 2

Smetanovo trio s bravurní Jitkou Čechovou u klavíru, něžně i vášnivě zpívajícími houslemi Jany Vonáškové a s excelentním violoncellem Jana Páleníčka patří dnes k absolutní špičce ve svém oboru. Po předchozích nahrávkách mapujících vrcholy české triové literatury zde soubor dokončuje komplet Dvořákových trií a současně vykračuje za hranice českého repertoáru. Jejich Čajkovskij však překvapuje obdobnou přirozeností a strhující expresivitou, která si v případě Dvořákových Dumek a tria č. 3 f moll vysloužila nadšené kritiky a ocenění (BBC Music Magazine Award 2007). Čajkovského trio a moll, mimochodem jedno
z nejdelších klavírních trií vůbec, lze chápat jako skladatelův pokus o překonání vlastní antipatie ke zvukové kombinaci klavíru s houslemi či violoncellem. Smetanovo trio jej uchopilo s vášnivostí a porozuměním pro „širokou slovanskou duši“. Smetanovo trio: nenapodobitelný Dvořák a Čajkovskij hraný s vášní a strhující expresivitou.

Supraphon, Praha, 2008

 

Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl 2008

Klavíristka Jitka Čechová, houslistka Jana Nováková a violoncellista Jan Páleníček jsou plnohodnotnými nástupci někdejšího slavného obsazení Smetanova tria. … Své pověsti nezůstali nic dlužni ani v Litomyšli (21. 6. 2008)…. Čajkovského méně známé trio s podtitulem Památce velkého umělce se silným etickým podtextem, Sukovu měkčeji pojatou Elegii i Smetanovo Trio g moll uvedli na špičkové úrovni….

Haló noviny, 10. 7. 2008, Tomáš Hejzlar

 

Recenze CD: Dvořák, Fibich, Martinů – Piano Trios

Smetanovo trio, vynikající dle očekávání, tvoří čeští hudebníci té nejvyšší úrovně. Jsou jimi Jitka Čechová, klavíristka vyzdvihovaná v souvislosti s různými nahrávkami Smetanových skladeb, prvotřídní houslistka Jana Vonášková-Nováková a zkušený violoncellista Jan Páleníček. … a Smetanovo trio se svojí důmyslnou, virtuózní a procítěnou interpretací … Sled těchto tří děl (…) nabízí pozoruhodnou interpretační linii: od průzračného pojetí Dvořáka, které nám přinášejí tito jedineční hudebníci, až po koncentrovaný a hutný projev, jímž se vyznačuje jejich uchopení Bohuslava Martinů, přes tíživý náboj Fibichova Klavírního tria f moll. Ve všech třech skladbách však najdeme eleganci, jasné barvy a rytmickou vzletnost, které činí z tohoto recitálu nádherné požehnání.

Diverdi, 01/2008, Santiago Martín Bermúdez

 

Recenze CD: Dvořák – Piano Trio No, B 51; Fibich – Piano Trio; Martinů – Piano Trio No 2, H327

Smetanovo trio podává obdivuhodně vybroušený výkon, který je dostatečně výrazný a energický. Třetí věta Allegretto scherzando zaznívá půvabnou lehkostí ….. lehkost a jiskřivost.

Gramophone Awards 2007, Edward Greenfield

 

Recenze CD: Dvořák: Klavírní trio B dur op. 21; Fibich: Klavírní trio f moll; Martinů: Klavírní trio č. 2 d moll

… Hráči nesou všechny známky vynikajícího souboru: jednotná harmonie kombinovaná s jedinečností osobnosti. Je to požitek.

Telegraph, 24. 11. 2007, MR

 

Recenze CD: A. Dvořák / Z. Fibich / B. Martinů: Piano Trios

… Výkony jsou bezchybné: Dvořák se děje s rozjařenou velkolepostí, další dvě tria s koncentrovanou přesností, která působí dojmem, že všichni tři hráči fungují jako nedělitelný celek….

The Guardian, 12. 10. 2007, Tim Ashley

 

Další skvělá nahrávka Smetanova tria: Dvořák / Fibich / Martinů – Piano Trios

Smetanovo trio po nedávném ocenění BBC Awards 2007 představuje další z vrcholů svého interpretačního umění. … Kouzelný tón houslí Jany Vonáškové-Novákové vycházející ze středu oblažuje posluchače ve všech polohách bohatě nuancovaným zvukem, nenásilným nasazením, dokonalou intonací a hrou připomínající velikány světových pódií. Mnohobarevné violoncello Jana Páleníčka přichází k posluchači z pravého reproduktoru – někdy jakoby z dálky – a udivuje nejrůznějšími rejstříky akcentů, vibrata a tvorbou tónu. Klavírní part Jitky Čechové je plný dynamických a úhozových odstínů a nenechává se svést ve vypjatých dramatických částech … k nadměrné pedalizaci. Nahrávka je plná citu, vášně a autenticity. Téměř jako by byla živým snímkem.

Kultura.iHNed.cz, 24. 9. 2007, Libor Nováček

 

Virtuózní poslové komorní hudby

Smetanovo Trio z Prahy zahrálo na koncertě v Karlsruhe Schuberta a Dvořáka.
… Schubertovo pozdní klavírní trio bylo v nejlepších rukou. Již zde předvedli hudebníci celé své umění: společné dýchání v počátečním unisonu první věty, kde se tři nástroje roztavily v jediný zvuk, dokonalé postihnutí rozličných nálad a k tomu radost z hudby, která nezná žádné technické hranice. Při tom nebyla nikdy zanedbána architektura vět a hudebníci ani na okamžik neztratili z očí celek při formování detailů (…. Po přestávce následovalo Dvořákovo první zachované klavírní trio…všechno přicházelo tak samozřejmě, že posluchač nabyl dojmu, že jedině tak a ne jinak se musí tato hudba hrát (…) Velký potlesk a výkřiky Bravo!, za které se hudebníci odvděčili pomalou větou z klavírního tria Zdeňka Fibicha a poslední větou z Dumek…

Badische Neueste Nachrichten, Karlsruhe, 28. 3. 2007

 

Diapason a BBC Music Magazine k oceněné nahrávce Dvořákova Tria č. 3 f moll, op. 65 a Tria č. 4, op. 90 Dumky: Diapason hovoří o nejfyzičtější a nejvroucnější interpretaci, naplněné vzácným nábojem a autenticitou, vyzdvihuje precizní Páleníčkovo violoncello, široký a nosný klavír Čechové a živé a řízné housle Vonáškové-Novákové, stejně jako jejich společné vibrující provedení vynikající rytmickým a přirozeně pulsujícím nábojem, „pružné“ uchopení hudebního času a využití výrazových nuancí až do poslední mikrosekvence. Nahrávku přirovnává k provedení Oistracha, Knusevitského a Oborina.
BBC Music Magazine mluví o nové definici Dvořáka a hodnotí provedení Tria f moll jako přelomovou interpretaci, která přivádí k životu všechnu emoční sílu, jíž toto dílo oplývá. Zvláště poukazuje na brilantní a živoucí provedení první věty, podmanivou lyriku druhé a naprosto triumfální finále. V Dumkách si Smaczny nejvíce cení směsi oduševnělé působivosti a kde je to nutné, i divoké nakažlivosti, a podstatnou složkou úspěchu Smetanova tria spatřuje v kvalitě zvuku smyčců, rozmanitosti tónů a způsobů zacházení s vibratem. Celé nahrávce přiznává nedostižnou atmosféru interpretace Smetanova tria vytvářející výsledek, který nemá sobě rovného.

Hudební rozhledy 2/2007, Petr Veber

 

… Mladé pódium 2006 uzavřela trojice, jež zdánlivě nemusí potvrzovat své kvality a právě ve své neokázalé suverenitě dosahuje mezinárodního věhlasu. Smetanovo trio si obezřetně pěstuje svůj relativně omezený repertoár a reaguje na individuální podněty. Jiskření mezi stabilním a barevným violoncellem Jana Páleníčka, nehlídanou přesností a švihem klavíristky Jitky Čechové a Janou Vonáškovou-Novákovou, jež by byla schopna využít i dvojnásobně delší smyčec, vytváří neotřelé a plnokrevné nápady. Klavírní trio d moll H. 327 B. Martinů vynikalo „na chlup“ přesnou souhrou a dynamickými nuancemi bez jakýchkoli šramotů. Houslistka – především ve Smetanově Triu g moll – pochopila roli prvních houslí, už není někdejším nezřízeným proudem, ale dokáže vychutnat i doprovodné polohy. Dvořákovým Dumkám se dostalo perfektně načasovaných gradací, jejichž tah nepolevil ani v nejvyšších rychlostech, rozmarné změny nepůsobily křečovitě a elegické nálady nepřecházely do patosu. Dvořákův sklon ke scherzandu se spojil s hloubkou, nezaznělo nic, co by k Dumkám nepatřilo. Ovace vestoje byly zasloužené a lepší ukončení si 34. ročník Mladého pódia ani nemohl přát.

Hudební rozhledy 12/2006, Jiří Kopecký

 

Recenze CD: Dvořák – Piano Trios (Klavírní trio e moll, op. 90 „Dumky“; Klavírní trio f moll, op. 65)

… Se svými vášnivými větami a meditativní centrální části je trio f moll zcela pohlceno nekončící Dvořákovou melodickou svěžestí. Smetanovo trio má tato díla ve své krvi a tak uhlazený tón violoncella Jana Páleníčka, sametové housle Jany Vonáškové-Novákové a vzdušně elegantní klavírní umění Jitky Čechové jsou zde zázračně smíchány dohromady…

ClassicFM 10/2006, Jeremy Nicholas

 

Recenze CD: Dvořák – Piano Trios

Nová definice Dvořáka
Smetanovo trio ve svém posledním výstupu se ztvárněním dvou Dvořákových klavírních trií vyhrálo na celé čáře – JAN SMACZNY popisuje jejich virtuozitu.
Tvůrčí část Dvořákova života ohraničuje na počátku komorní hudba, na opačném konci pak tvorba operní. Jeho čtyři klavírní tria nejsou v tomto období rozložena rovnoměrně, avšak stojí na výrazných meznících. První dvě dochovaná tria – jak krásné by bylo slyšet ta starší, dnes ztracená, která Dvořák složil v době výrazného experimentování – byla zkomponována v polovině 70. let 19. století a spadají tak na práh klasičtějšího období 5. symfonie a dobře známé Serenády E dur pro smyčce.
Spolu se Symfonií č. 7 je Trio f moll nejlepším příkladem perfekcionismu, o nějž Dvořák usiloval v polovině 80. let 19. století. Skladatel si byl dobře vědom, že jeho nová díla ve ctihodné klasické formě budou podrobena kritickému zkoumání ze strany současníků, jako byli Brahms či Hanslick. Své Trio f moll proto mnohokrát přepracoval, než ho dovedl do konečné podoby. Nelze rozhodně hovořit o potlačení spontaneity, provedené změny však spoutaly vášnivost Dvořákovy původní inspirace a proměnily ji v jakousi dřímající, avšak mocnou energii, která s neúprosnou logikou vyústí ve velkolepou katarzi na konci finále. Trio Dumky Dvořák směřoval k poněkud odlišnému publiku, totiž ke krajanům v Čechách, jako určité rozloučení před svým odjezdem do Ameriky v roce 1892. Skladba je prodchnuta podobnou vášnivostí jako Trio f moll, ta je zde však přítomna v prchavější podobě a poměrně nekonvenčně vložena do formy šesti krátkých vět.
Smetanovo trio má za sebou úctyhodnou řadu kvalitních nahrávek a svou úroveň neopouští ani v tomto skvěle nahraném provedení obou trií. K historii nahrávek Tria f moll lze říci, že mu soubory většinou projevovaly spíše respekt nežli lásku. Nyní v ruce držíme přelomovou nahrávku, která probudila k životu veškerou emoční energii ukrytou v této skladbě. Intenzita, s jakou se rozvíjí první věta Tria f moll, snad nikdy nezářila tak oslnivě a pomalá věta neplynula tak lyricky jako na této nahrávce. Vůbec nejlepší je konec Finale, který skladbu nádherným obloukem uzavírá.
Trio Dumky je vědomě komponováno v poněkud populárnějším tónu (název nese podle formy písně, na jejímž půdorysu jsou jednotlivé věty vystavěny) a ani u něj Smetanovo trio nezaváhalo. Sám Dvořák měl původně pochybnosti o účinku, jaký vyvolá pořadí vět založené převážně na kontrastu, ale jeho vnitřní smysl pro rovnováhu dal vzniknout mistrovskému dílu, které se okamžitě stalo součástí kánonu. V podání Smetanova tria ze skladby vyzařuje právě taková procítěná expresivita a ve vhodných okamžicích i nakažlivá nespoutanost, o jakou Dvořák usiloval; soubor se přitom vyhýbá poněkud heroickému tónu, do něhož sklouzli někteří interpreti před nimi. Základním tajemstvím úspěchu Smetanova tria je kvalita zvuku smyčců, jeho tónová rozmanitost a zacházení s vibratem. Můžeme obdivovat rozličné detaily, avšak v posledku je to především vynikající souborové cítění, které dalo vzniknout nahrávce, jež nemá v současné nabídce obdoby.

BBC Music Magazine, září 2006, CD měsíce, Jan Smaczny

 

BBC Music Magazine – rozhovor s Jitkou Čechovou

Daniel Jaffé s klavíristkou Smetanova trio o tom, jak hrát Dvořáka:

Jak důležité je pro interprety Dvořákovy hudby znát českou tradici?
Antonín Dvořák byl podobně jako jeho velcí čeští kolegové (Smetana, Janáček, Martinů) prosycen velkou tradicí českého folklóru, ze kterého nesporně čerpal. Nedomníváme se však, že by v jeho díle tento aspekt hrál dominantní roli. A právě proto může být dílo A. Dvořáka pro dobrého muzikanta interpretačně snadněji identifikováno, a to bez ohledu na původ interpreta, oproti např. mimořádnému dílu Bedřicha Smetany, které je českým folklórem ovlivněno v daleko větší míře.

Dvořákovo Klavírní trio Op. 65 jste již pro jinou nahrávací společnost natočili. Co vás přimělo k rozhodnutí natočit jej opět a jsou zde nějaké rozdíly, jak jste přistupovali k tomuto dílu v případě vaší nové nahrávky pro Supraphon?
Hlavním důvodem opětovné nahrávky Dvořákova Tria Op.65 je společná vize nás a Supraphonu natočit postupně celé Dvořákovo dílo pro klavírní trio. Navíc Vámi zmíněná předešlá nahrávka vznikla ve spolupráci s jiným houslistou. V klavírním triu, jehož interpretační obraz významným způsobem předurčují všichni tři hráči, je pak jasné, že příchodem nového člena do souboru se tento obraz logicky promění. Přestože naše představa o interpretační podobě tohoto veledíla je po mnohaleté zkušenosti dozrálá, snažíme se při každé interpretaci dál hledat a objevovat. Snad se nám to i v tomto případě podařilo.

Trio Opus 90 má velice neobvyklou formu.
Ano. Na rozdíl od Tria f moll Op. 65, které je vystavěno na půdorysu klasické sonátové formy a které nesporně patří k vrcholům triové literatury, jsou Dumky Op.90 unikátní svou strukturou, kde je každá věta založena na slovanské písňové formě dumek v kontrastní náladě. Střídání nálad však vnímáme v kontextu dokonalého celku – vždyť i autor sám mnohdy mezi jednotlivými Dumkami píše attacca.

BBC Music Magazine, září 2006, Daniel Jaffé

 

Recenze CD: Dvořák – Piano Trios

DIAPASON D’OR („Zlatá ladička“) pro SMETANOVO TRIO
Přešťastný Dvořák! Tato nová nahrávka dvou nejdůležitějších trií zůstane pravděpodobně jednou z nejvíce fyzických, drsných, nejméně uchu vemlouvavých, ale také nejvroucnějších a nejvíce prodchnutých vzácným nábojem a autenticitou. Jejich vzrušená provedení dominovaná precizním violoncellem Jana Páleníčka, výborně sekundovaná nosným a pevným klavírem Jitky Čechové … a živými a říznými houslemi Jany Vonáškové-Novákové vynikají také rytmickým a přirozeně pulsujícím nábojem. „Pružné“ uchopení hudebního času (kterému bychom nemohli vyčítat rubato) nabízí interpretům fascinující prostor pro výrazové nuance, které využívají až do poslední a nejdrobnější mikrosekvence, a naprosto přesvědčivým způsobem dokazují, jak je iluzorní, ale také nebezpečné, chtít ovládat tuto přirozenou velkorysost, stejně přirozenou jako jeho potřeba hlubokého dechu. Členové Smetanova tria, kteří již Dumky výtečným způsobem nahráli v roce 2000 … to velmi dobře pochopili a nabízí těmto dvěma Dvořákovým dílům – tak odlišným a přesto vzešlým ze stejného zrna – poctivou a svobodnou interpretaci, někdy vyhnanou do maximální expresivity a vždy velmi instinktivní. V době tak velké zvukové standardizace přesvědčuje tento disk svou angažovaností, interpretačně bližší verzi Oistracha, Knusevitského a Oborina (Monitor) než tria Beaux-Arts (Philips) nebo Sukova tria (Supraphon), která jsou dokonalá, ale často příliš spořádaná a předvídatelná ve svém estetickém, třebaže respektuhodném, projevu.

Diapason, září 2006, Philippe Simon

 

Recenze CD: Dvořák – Piano trios

Dvě nejznámější a nejhranější Dvořákova klavírní tria máme na tomto CD možnost slyšet v mimořádně emotivním podání. Smetanovo trio je hraje velmi živě, bezprostředně a přesvědčivě. Zvuková barvitost se tu pojí s dokonale procítěnou agogikou a skvělá práce s časem obdařila Dvořákovu hudbu překvapivě velkým a svobodným prostorem pro to, co posluchač očekává v romantické „krajině za hudbou“. Dumky se svými náladovými kontrasty tu vycházejí téměř jako symfonické básně a Klavírní trio f moll se nejen rozměrem, ale především celkovým vyzněním blíží skutečné symfonii. … U nové nahrávky oceníme v prvé řadě nepřeslechnutelně šťavnatější zvuk a větší výrazovou vyzrálost.

Harmonie, 9/2006, Věroslav Němec

 

Recenze CD: Dvořák – Piano Trios

… V této dvojici klavírních trií obsahující Dvořákovo trio nejpopulárnější (Dumky, op. 90) a nejslavnější (Trio f moll, op. 65) se jim daří zachytit národní duch Dvořákových tanečních vět s vrozeným porozuměním pro daný styl. (…) Trio f moll je bouřlivé a vzrušující mistrovské dílo, navazující na tradici Schumanna a Brahmse. Smetanovo trio má tuhle skvostnou hudbu v krvi.

The Sunday Times, 08/2006

 

Recenze CD: Smetana, B.: Trio g moll; Suk, J.: Trio c moll, Elegie; Novák, V.: Baladické trio

Členové Smetanova tria demonstrují jak technickou způsobilost svého jmenovce, tak téměř telepatické znalosti vzájemného interpretačního rozhodnutí, které dávají komorní hudbu do dobrých rukou … Na jedné straně …úplná shoda v přístupu … na druhé straně dávají prostor ostatním hráčům. … Jejich hra je nabitá energií. …

Fanfare 08/2006, Barry Brenesal

 

Recenze CD: Dvořák – Piano Trios

… Vášeň a spontaneita se zde pojí s rytmickou precizností a skvělým citem pro taneční rytmus. … Okouzlující je rytmická lehkost další skladby … pečlivé soustředění na dynamiku a plynoucí tempo vytvářejí dojem lehounkého pohybu bez námahy. Na této nahrávce není jediné místo, u něhož bychom měli pocit, že by se mělo hrát jinak, a to je nejvyšší možná chvála.
Zmíněné kvality snad ještě více vyniknou ve skvělém Triu f moll…. skvěle ladí úvodní oktávy a jakou rovnováhu si drží i ty nejprudší pasáže provedení. … skutečnou špičkou je pomalá věta. Nejen že má nádherně propracovaná tempa a frázování, ale soubor také evidentně věnoval stejnou pozornost přechodům jako samotným melodiím. Výsledkem je úžasná plynulost …
Ve Finale interpreti berou doslova Dvořákův přípisek „con brio“ a vpadají do cody s takovým nadšením, že hudba běží jakoby samospádem. Závěrečný přechod do durové tóniny je naprosto úchvatný a poslední takty představují maximální hudební zážitek. …

Classics Today, červen 2006, David Hurwitz

 

Recenze CD: Dvořák – Piano Trios

… Váha tradice ve spojení s vitalitou mládí dala vzniknout této osvěžující nahrávce dvou z nejznámějších komorních skladeb Antonína Dvořáka. Dumka, která se stala vzorem pro Op. 90, je původně ponurá ukrajinská baladická forma, avšak Dvořák ji prodchl kontrastními barvami a náladami. Právě těch se chopilo Smetanovo trio a v průběhu šesti vět skladby je rozvíjí s ohromnou horlivostí a živostí.
Progresivně znějící nahrávka umožňuje Páleníčkovi vyniknout již od prvních taktů skladby (ačkoli někomu se snad jeho tón může zdát až příliš ostrý) a jeho kolegyně, houslistka Jana Vonášková-Nováková a klavíristka Jitka Čechová se zanedlouho připojí, aby všichni společně vytvořili oslavu tanečních rytmů a expresivního vyprávění. Jejich interpretace konvenčnějšího čtyřvětého Tria f moll je neméně nápaditá a zdařile vystihuje jak vzrušení, tak i lyričnost této skladby.

The Telegraph, červen 2006, Matthew Rye

 

Recenze CD: Dvořák – Piano trios

Smetanovo trio v ideálně vyváženém zvuku – barvě, dynamice a výrazu – s muzikantským entuziasmem a zvláště pak s citem pro komorní souhru předkládá další ze svých interpretačních počinů. Tato nahrávka komorního souboru, navazujícího na stejnojmenné trio založené ve třicátých letech minulého století Josefem Páleníčkem, potěší i ty nejnáročnější posluchače.

Hospodářské noviny, 21. 6. 2006

 

Recenze CD: Smetana, Suk, Novák

… Jejich interpretace první věty Smetanova Klavírního tria g moll je jednou z nejuspokojivějších dramatických verzí, které jsem kdy slyšel nahrané, zatímco proplétání smyčců v elegickém druhém triu Scherza – citovém srdci díla, jenž truchlí nad smrtí skladatelovy dcery Bedřišky – je zcela jednoduše vynikající (…) Tato nahrávka, jak realistická, tak nabitá emocemi, přináší provedení, jež jsou velkolepou poctou vynikajícímu stavu současné české komorní interpretace …

BBC Music Magazine, srpen 2005, CD měsíce v oblasti komorní hudby, Jan Smaczny

 

Recenze CD: Smetana, Suk, Novák

… Ani jedna z těchto nádherných skladeb není jednoduchá po přednesové stránce, a to právě dokazuje vysokou laťku kvalit Smetanova tria, které tak přesvědčivě naplňuje velmi rozlišné technické a emocionální nároky, jež si díla po interpretech žádají…Sukovo Klavírní trio c moll: (…) výsledek je výtečný, skladba je interpretována s nasazením, entusiasmem a leskem, jaký si zasluhuje. … Novákova Elegie – klavírní trio: (…) Je to nelehká, jakoby potemnělá skladba obsahující soubor emocí, s nimiž se Smetanovo trio vyrovnává vynikajícím způsobem, čehož úspěšně dosáhnout je opravdu nelehký úkol (…) Smetanovu Triu g moll se zde dostává úžasné interpretace, plné citu a pochopení pro bolestivost první věty, která je ještě umocněna v eliptickém Scherzu (…) Umělci dokonale postihují náladu skladby (…) Jde o vynikající CD, které by mělo být daleko více známo …

International Recording Review, 07-08/2005, John Warrack

 

Recenze CD: Antonín Dvořák – The Complete Concertos

Smyčce jsou dostatečně něžné …. Čechová podává tvořivý poetický výklad … Všechny tyto nahrávky vyznívají zvučně a velmi příjemně akusticky…

MusicWeb International, 2005, Rob Barnett

 

Recenze CD: Antonín Dvořák: Complete Concertos

Sólisté…hrají s přesvědčením a evidentní schopností vcítit se do hudby …Jitka Čechová hraje Klavírní koncert s mladistvou dovedností … užil jsem si jeho provedení (Jana Páleníčka), zvláště v robustním Allegro moderato….

Classical Net Review, 2005, Gerald Fenech

 

… výstup Smetanova tria v prestižním cyklu Komorního spolku v pražském Rudolfinu předčil očekávání …

Hudební rozhledy, Praha

 

… jejich perfektní souhra byla podtržena velikou intenzitou a citlivostí jejich hudebního souznění …

Nice-Matin, Francie

 

… hra Smetanova tria vynikala neobyčejnou souhrou, sólistické kvality všech členů tria přinášely v nejvypjatějších momentech pocity jednolitého sóla (…) v Beethovenově trojkoncertu Smetanovo trio se snivě dokonalou jistotou harmonizovalo s citlivě doprovázejícím orchestrem Bamberských symfoniků …

Fränkischer Tag-Bamberg, Německo

 

… Vynikajícím koncertem letošního Pražského jara bylo vystoupení Smetanova tria, které předneslo v Rudolfinu Dvořákovo Trio f moll op. 65 a Smetanovo Trio g moll op.15. Dvě tak známé skladby lze před hudbymilovným a znaleckým publikem přednést jen výjimečně…výsledkem bylo mistrovské ztvárnění (…) Opojení z jednolitosti výrazového zaujetí všech tří hráčů, z vyrovnanosti jejich technického zázemí a plnohodnotnosti uměleckého naplnění všech tří jedinců, bylo velmi silným zážitkem …“

Harmonie 7/2004, Praha, Eva Vítová

 

…cíl ansámblu v hudbě Haydnově byl zřejmý: technická dokonalost vypracovaná do nejmenšího detailu, zvuková homogenita a tvořivá muzikálnost doslova beroucí dech (…) Klavírní trio g moll Bedřicha Smetany: běhal nám mráz po zádech od první fráze, kdy nás zpěv houslí a poté zasmušilý tón violoncella zcela vtáhl do atmosféry díla (…) Po přestávce jsme se ještě jednou stali svědky interpretačního zápalu Smetanova tria. Klavírní trio f moll op. 65 Antonína Dvořáka nabízí v tomto směru širokou paletu nekonečného tvůrčího potenciálu. Témata a motivy, které k nám promlouvaly prostřednictvím interpretů, se zrcadlily v nesčetných variacích, zvukových kombinacích nebo byly představeny ve skvělé sólové podobě (…) Pražští mistři svého řemesla se rozloučili dvěma přídavky z Dvořákových „Dumek“. Nadšené publikum se zatajeným dechem doposlouchávalo dlouhé napětí a odstíny nejjemnější dynamiky závěrečných tónů …

Süddeutsche Zeitung, Německo, Reinhard Palmer

 

… Čistě a rytmicky přesně zobrazuje jejich výkon vnitřní spříznění s Dvořákovým oduševnělým a dramaticky znějícím (Trio f moll, op. 65). Smyčce jsou obzvláště působivé, zejména pomalá věta, kde jasně zabarvené violoncello Jana Páleníčka (syn Josefa Páleníčka, pianisty původního Smetanova tria z r. 1930) souzní s houslistkou, podporované svižným klavírním partem Jitky Čechové.

Malcolm Miller, London, England